Protože chovatel se o zvířata s PP stará jako o oko v hlavě. Dává jim jak kvalitní krmivo, tak veterinární péči, tak všechnu lásku. Nejde o cenu, ale o to, že chovají zvířata proto, že je mají opravdu rádi. Výstavy absolvují také pro radost! Peníze z mláďat jdou na pokrytí drahého kvalitního krmiva a kvalitní veterinární péči. Mláďátka mají vymazlená, čistá a krásná. Uvidíte rodiče i sourozence.

 

Chovatelovi, který chová bez PP jde většinou jen o zisk z mláďat. Nedává zvířatům dostatečnou veterinární péči ani kvalitní krmivo. Tím se ziskem obohacuje. Mláďata má neupravená, mastná, s lehkými nemocemi atd.

 

Slovo množitel bych použila jen u chovatelů, kteří chovají v mnoha kusech pouze pro zisk s naprosto žádnou péčí a minimem krmiva. Zvíře v takovém případě lidskou ruku vidělo poprvé když bylo předáno novému majiteli. Mláďata jsou chudá, malá, škaredá, mastná a většinou prolezlá nemocemi. Rodiče Vám nejraděj ani neukážou, abyjste neviděli v jak zbídačeném stavu jsou. Domů si často donesete hodně nemocí, někdy přenosných i na člověka a nebo Vám zvířátko do pár týdnů zemře aniž byjste věděli proč. U množitelů jsou zvířata chována v chlívcích po stovkách kusů nebo po jednom v mini klecích či přepravkách. Tam se množí mezi sebou jak chtějí a většinou jsou to jen příbuzenské plenitby, kde se vyvýjí vrozené vady jako chybějící či špatně fungující různé orgány atd. Samozřejmě se potom tato zvířata dožívají kratšího věku.

Ve zverimexu mají všechna mláďata s rodiči pohromadě, proto když si koupíte samici je většinou již březí a tak Vás doma jeden den bude čekat nechtěné nadělení a to kolikrát i s potvrzením od prodavače, že to je sameček.

Zvířátko bez PP sice zakoupíte levněji, ale následná léčba stojí několikrát více než zvíře s PP.

Pak si možná rozmyslíte kde si příště zvířátko koupíte a jestli není lepší si připlatit a mít krásné zdravé a nenakryté zvíře s PP než bojavého nemocného chudáčka, kterého musíte za draho léčit.

 

Takto malému dítěti není možno dát zvířátko ani do ruky. Malé děti nemají cit v rukách a dokáží velice pevně stisknout prsty. Málé dítě neví, že tím zvířátku ubližuje a jediná reakce, kterou zvířátko má je kousnout nebo škrábnout, aby ho dítě pustilo. Na vině je ovšem bohužel zvířátko, že dítěti ublížilo. Dítě ovšem může stisknutím poškodit malému zvířátku jako je křeček vnitřní orgány, zamáčknout oči nebo zlomit ocásek, pochroumat uši či vytrhat chloupky. A to nemluvím o tom, že nějakými předměty může zvířátko třísknout tak až ho zabije! Nic z toho přece zvířátku nepřejeme a reakci kterou budou mít proti dítěti zvířátka také ne. Proto se musíme o zvířátko starat my - dospělí a dítěti zvířátko jen ukozovat a nechat dítě zvířátko pohladit, ale ne ho dítěti koupit a nechat mu ho napospas.

 

Jako první si o ní musím něco přečíst či poptat se u chovatele! Jaké má činčila nároky, čím se živí, co bude po zbytek života potřebovat a hlavně na jak dlouho bych chtěl mít činčilu doma! Vzít si zvíře je úvazek na několik let! Proto výběr nesmí být jen chvilkový rozmar. Nedoporučuji kupovat takové ty příručky za stovku ze zverimexu, protože většinou tam jsou takové bláboly, že být autorem, tak se za to stydím. Ani nedoporučuji ptát se známých, protože ti přesně takovou příručku zaručeně mají. A už vůbec bych se neptala ve zverimexu, protože co jsem já osobně zjistila, tak ve zverimexu pracují hlavně lidi co o zvířatech nemají ani páru a poradí vám koupit jen to nejdražší co mají aniž by to pro zvíře bylo vhodné. Nepoznají pohlaví zvířete a na jakoukoliv otázku si prostě něco vymyslí. Nejlepší je poptat se přímo u chovatele. Ten má se zvířetem zkušenosti a ví přesně co mu vyhovuje a co ne.

 

činčila žije asi 7 - 10 let. Pokud publikace uvádí 20 let, tak takového věku se činčily už dávno nedožívají, protože lidé činčilám nevhodným krmením plným tuků zkrátili již život o polovinu. Stále se ale vyskytují vyjímky kdy se činčila dožila i 15let.

 

NE. Činčila od chovatele nekouše, protože je zvyklá na braní do rukou. Činčila kouše pouze v případě, že ji něco bolí, je tedy nemocná, nebo nikdy ruku neviděla a bojí se, či by ráda něco ochutnala. Než ale kousne tak spíš bude utíkat do kouta. Činčila nikdy nekousne jen tak pro nic za nic. Kousání činčilu baví, ale ne do rukou člověka.

Používá ovšem ještě další obranu a tou je moč. Když se cítí činčila ohrožena, pak vydává prskavý zvuk, stoupne si na zadní a vystříkne protivníkovi do očí svou moč, aby mohla bez újmy utéct. Toto dělají hlavně činčily, které nejsou zvyklé na ruce.

 

Ano, činčila je hlodavec a je potřeba, aby si zuby obrušovala, jinak jí přerostou a činčile to zabrání v konzumaci jídla, takže zemře hladem. Přední zuby - hlodáky si činčila obrušuje hlodáním tedy je nutné, aby měla činčila v kleci dřevo, které může hlodat - tedy větve ovocných stromů, nebo nelakované nebarvené prkénka, nejvhodnější jsou dřevěné police, kde může i spát. Potřebuje také spoustu vápníku a proto je potřeba kupovat činčilám vápníkové tablety nebo minerální kameny. Solné kameny ne!

Zadní zuby - stoličky si činčila obrušuje žvýkáním sena.

 

NE. Činčily není potřeba proti ničemu očkovat.

 

ANO, za předpokladu, že je člověk alergický na roztoče. Ti se v husté činčilí srsti nedokážou rozmnožovat ani žít. Pokud je ovšem člověk alergický na seno a prach, pak činčila vhodná není. Krmí se senem a koupe se v písku.

Činčilka je společenské zvíře. V přírodě žije ve skupinách. Pokud máte dostatek času a věnujete ho hlavně činčilce tak je možné mít činčilku samotnou a bude spokojená.

 

Pokud ale jsou chvíle kdy se činčilce věnovat nemůžete, s radostí jí pořiďte kamaráda. Největší výhoda u činčil je, že se spolu snesou dvě, ale i několi samiček a nebo dva i několik samečků.

 

Pokud nechcete mít mláďátka a nevíte kam potom s nimi a nemáte nikoho kdo by si je vzal, pořiďte si raději dvě činčilky stejného pohlaví. Nekupujte páreček činčil jen za cenu toho, že se chcete obohatit mláďaty a pak když zjistíte že nemáte mláďata kam dát tak je dávat do zverimexu a to vám je ani nemusí vzít, protože zverimexy mají vlastní dodavatele činčil. Samičky činčil nemusí mít v životě mláďata a proto není nutné páreček pořizovat.

Pokud si myslíte, že na mláďatech zbohatnete, tak upozorňuji, že činčilky mají mláďata jednou za půl roku a to 1-3. O mláďata se musíte starat další 4 měsíce dokud nedosáhnou váhy 250g. Takže cena mláďete se absolutně vykompenzuje krmením a podestýlkou. Navíc samičky po porodu musí mít klid, takže se nesmí ihned po porodu znovu nakrývat, což znamená, že se sameček na pár dní musí dát do náhradní klece. Proto je lepší to dopředu promyslet jestli mi to stojí za tyto starosti.

 

Pokud chcete činčilky chovat a víte kam s mláďaty, nikdy nepořizujte jakkoliv starému samečkovi mladší samičku!!!!!(pokud nechcete nechat samičku dospět v jiné kleci) Mladé samičky pokud se nakryjí mohou při porodu zemřít!!!

Vhodný věk k oplození pro samičku je minimálně půl roku ale nejlépe 7 měsíců stáří a váha minimálně 500g, kdy je možno ji nakrýt.

Pokud jde o přidání mladého samečka ke strší samičce tak samečka který ještě není vyspělý bude samička brát jako nepřítele, takže by mu mohla ublížit. Pak platí to stejné co u mladé samičky.

 

Nikdy nekřížíme příbuzné činčily!!!! Stejně jako u lidí dojde k degeneraci. Proto nikdy nepořizujeme jako páreček dva sourozence!

 

Pokud tedy pořizujete kamaráda pro vaši činčilku měli by jste vědět, že seznamování není až tak jednoduché!!!

Pokud si berete mláďata - sourozence stejného pohlaví nebo nepříbuzné činčilky stejného pohlaví je možné dát ihned obě do jejich klece a nebudou žádné problémy. Pokud jedna činčilka skáče na záda druhé činčilce je to pouze dokazování toho, že jedna z činčilek je výše postavená než druhá a podžizuje si ji. Není to žádné gesto toho že chce samec samičku nebo samička samce.