Vítejte na stránce cincila-vaneguska.wbs.cz
Naše chovná stanice se zaměřuje na chov činčil.
Jsme registrovaní v Českém činčilím klubu.
Naše činčilky i naše odchovy mají PP.
Oficiální název naší CHS je: Van Eguška
Prefix naší CHS je: VE
Činčila (Chinchilla) je rod hlodavců z čeledi činčilovití (Chinchillidae). Původně pochází z And Jižní Ameriky. Jejich teritorium se táhlo od Talca (v Čile) podél pobřeží na sever až do Argentiny, Bolívie a Peru. Dlouhoocasé činčily (Chinchilla lanigera) žily v jižní části tohoto rozsáhlého území, krátkoocasé (Chinchilla brevicaudata) v severní části; jejich teritoria se pravděpodobně setkávala v oblasti Potrerillos. V současné době žijí poslední zbytky populací Činčil vlnatých na poměrně nevelkém území v Národní rezervaci činčil (Reserva Nacional Las Chinchillas) poblíž města Auco v oblasti Choapa.
Činčila dorůstá v dospělosti délky těla 25 – 35 cm, délky ocasu 15 – 20 cm a hmotnosti 400 – 600 gramů. Původní barva srsti byla světle až tmavě šedá. Dnes se vyskytují také barevné mutace bílá, stříbrná, černá, béžová a hnědá. Délka života se v přírodě pohybuje mezi 18 až 22 lety, v zajetí se dožívá 10 až 20 let.
Druhy činčil:
Činčila krátkoocasá též činčila pravá (Chinchilla chinchilla) má poddruhy:
- Činčila královská: Tato zvířata jsou již deset let zcela vyhynulá. Jediný vycpaný exemplář se nachází v Senckenberském muzeu ve Frankfurtu nad Mohanem.
- Malá činčila krátkoocasá: V zajetí se tento poddruh chová jen zřídka. Ve volné přírodě žijící zvířata jsou téměř vyhubena.
Činčila vlnatá (jihoamerická) (Chinchilla lanigera): tento druh se chová v zajetí, ale ve volné přírodě byl už téměř vyhuben. Někteří zoologové ještě rozdělují tento druh vlnaté činčily do tří typů. Vycházejí přitom z rozdílných oblastí původu nebo z rozdílných vzrůstových forem. Potom se tedy rozlišuje typ La-Plata (široké tělo a tupý nos), typ Costina (štíhlé tělo a ostrý nos) a typ Raton (zakrslá činčila).
Oba druhy činčil jsou v současnosti vedeny na Červeném seznamu IUCN jako kriticky ohrožené.
Činčila jako domácí zvíře:
Jako domácí zvíře se stala činčila oblíbenou teprve v poslední době. Většina činčil žijících v zajetí žije stále ještě na kožešinových farmách. A tak existuje neobvyklá situace, kdy z divokého užitkového zvířete se dosud nestalo zvíře domácí. Tento stav se nazývá polodomestikace.
Činčila, která je v chovatelských obchodech nabízena jako kožešinové zvíře, ale nyní i jako domácí zvíře, patří mezi malé činčily a je to kříženec činčily krátkoocasé a činčily vlnaté. Ve vzhledu přitom převládají znaky činčily vlnaté. Ta je stavbou těla protáhlejší s velkýma ušima oproti málokdy přivážené zavalité činčile krátkoocasé.
Největší činčila je Viskača, na rozdíl od ostatních činčil žije v nížinách.
Smyslové vnímání:
Činčily se díky svým smyslům znamenitě přizpůsobily životu v daném prostředí. Tyto jejich schopnosti přetrvávají i při domácím chovu.
Zrak:
Velké oči, dokonalé přizpůsobené špatným podmínkám, jsou typické pro zvířata aktivní za soumraku a v noci. Přesto činčily příliš dobře nevidí, mají špatné prostorové vidění a jen stěží dokáží odhadovat vzdálenosti. Jako téměř všechna zvířata, která se mohou stát něčí kořistí, mají i činčily oči posazené daleko od sebe, což jim umožňuje pohled téměř v celém svém okolí.
Sluch:
Sluch je nejlépe vyvinutým smyslem těchto jihoamerických hlodavců. Velké uši jsou mimořádně pohyblivé. Sluchové schopnosti mají velký význam i pro vzájemné dorozumívání činčil. Velké uši nemají kvůli poslechu, ale díky dobrému prokrvení hrají velkou roli i při regulaci tělesné teploty.
Čich:
Čich u činčil je pravděpodobně velmi dobře vyvinut. Svůj nos uplatňují nejen při navazování kontaktu a každodenním styku s ostatními zvířaty, ale i při prozkoumávaní potravy a pro ně neznámých předmětech. Jejich čich dokáže výrazně reagovat na pachy které se jim nezamlouvají.
Chuť:
Činčily mají dobře vyvinutou chuť. Po čichovém testu následuje ochutnávka, podle níž se činčila rozhodne, zda ji potrava chutná či nikoliv.
Hmat:
Dlouhé hmatové vousy kolem čenichu umožňují činčilám se zorientovat i za naprosté tmy, v rourách či úzkých spárách. Hmatové vousy, jejichž kořeny jsou spojeny s velkým množstvím nervů, mohou zachytit i ty nejmenší vibrace a pohyby vzduchu.